Hudební příběhy pro dva klavíry
Most přes oceán je jako procházka zvukovým muzeem. Každá
skladba je prosycena hlubokou důvěrou ve spolupráci a vírou v 'nově
vznikající'. Tekutý impresionismus, neotřelý romantismus a rozpustilá
hra bitonality a postmoderní konverzace unášejí posluchače světem
pronikavého světla, konejšivých stínů, dříve neviděných barev,
ušlechtilosti a čisté elegance. Můžeme jen žasnout: Jak toto může být
dílem dvou umělců? Slyším hrát čtyři ruce, ale jejich společná energie
se proměňuje a prolíná v jedno velké hudební dílo.
Harold McKinney, emeritní profesor na Appalachian State University
Slovo autorů:
Když jsem v r. 2016 na festivalu hudební improvizace v Kanadě poprvé
slyšel hrát pianistku a skladatelku Ann Park Rose, byl to pro mne
emocionálně velmi silný a jedinečný zážitek Její hudební projev mi byl
hned od prvopočátku velmi blízký. Ať už při poslechu jejích sólových
klavírních improvizací nebo i při ansámblových improvizačních kreacích
mne zaujal nejen její způsob klavírní hry, ale především její ryzí
muzikalita, skladatelská invence a spontánnost, která přirozeně
vyzařovala z její klavírní hry. Velice brzy jsem si uvědomil, že její
hudební myšlení a cítění je velmi blízké tomu mému. Tehdy jsem Ann
navrhl, že bychom si mohli spolu zkusit nezávazně zaimprovizovat na dva
klavíry. Ann s mým nápadem souhlasila a já tak měl vzácnou možnost při
společné hře zažít ojedinělý pocit z propojení a symbiózy při společné
hudebně improvizační tvorbě, Po návratu domů ve mně v průběhu
následujících měsíců zrála myšlenka natočit s Ann kompaktní disk s
improvizacemi na dva klavíry. Ann i tentokrát můj nápad přivítala, a tak
jsme se v lednu r. 2017 setkali po druhé, tentokrát na univerzitě ve
Fredonii ve státě New York, kde jsme po tři dny natáčeli společné
hudební imprese. Během našeho setkání vzniklo mnoho hodin společné
hudby. Po dvou letech jsme se k našim záznamům vrátili, abychom
s odstupem času vybrali několik hudebních impresí, které bychom vám rádi
předložili na našem společném CD.
Jiří Pazour
Když jsem Jiřího improvizaci slyšela poprvé, byla jsem unesena krásou
a duchem jeho fantazie. V momentě, kdy jsem dostala příležitost s ním
improvizovat, jsem byla nadšená, ale zároveň jsem také měla strach
z toho, jak bude taková improvizace fungovat. Představa sjednocení a
harmonizace pocitů, myšlenek a nápadů dvou různých lidí (nemluvě o
kombinaci 20 prstů!) byla děsivá! Ale jakmile naše spolupráce započala,
začaly se dít zázraky. Moje obavy byly nahrazeny údivem, vzrušením a
radostí z tvorby hudby s Jiřím. Dvě oddělené mysli se spojily v jednu.
Našli jsme se navzájem, ne zrakem, ale srdcem. Vytvářeli jsme něco tak
neuvěřitelného, co není možné popsat slovy. Byla jsem tak inspirovaná,
když jsme společně otevírali nové dveře do světa kreativity. Když jsme
improvizovali, byl to příval mnoha skvělých hudebních motivů. Jeden
z nás vždy s něčím přišel, druhý se jeho myšlenek chytil a přetvořil je
na něco ještě úžasnějšího. Jindy jsme se na sebe napojili, tvořili a
hovořili stejnou řečí - jazykem klavíru. Připadalo mi to jako zázrak!
Jiřího návštěva Fredonie kvůli nahrávání byla pro mě největším zážitkem.
Podařilo se nám nahrát mnoho nevšedních hudebních zážitků, které jsme
společně sdíleli. Je úžasné, že někdo přes půl světa vzdálený může být
vaše spřízněná hudební duše. Velmi se těším na naše další společné
hudební cesty.
Ann Park Rose
